Kramářské písně

Kramářské písně,

 

premiéra 10. dubna 2014 v Restauraci u Dvořáků.

 

 

Hudebně-pohybové představení vycházející ze starých kramářských písní. Inscenace je vystavěna jako divadla na divadle: stará kočovná divadelní společnost předvádí jarmarečním způsobem na svých štacích šest starých kramářských příběhů. Ideálním prostorem pro tuto inscenaci je nedivadelní prostor, především hospody.

NOVÁ PÍSEŇ VŠEM KUŘÁKŮM A ŠŇUPÁKŮM OBĚTOVANÁ

Autor použil vtipného motivu svatby piksly s fajfkou a v přehnaných výra­zech a přirovnáních napadl nečistotu tehdejších tabáčníků. Přitom nezapomněl ani na hospodářskou stránku věci; poukazuje na požáry, které kuřáci často způ­sobili v dřevěných budovách tehdejších měst a vesnic. Svou jasnou protikuřáckou tendencí je tato píseň zajímavým dokladem neorganizovaného boje, vedené­ho v té době proti suchému opojení. Přitom je charakteristické, že v ní dosud není zmínka o tom, jak tabák škodí lidskému zdraví.

 

SMRT A MLÁDENEC

Tato kramářská píseň se tematicky nese v duchu středověké morality, avšak díky svému obsahu odkazuje k romantizujícímu vyjadřování skrze fantastické a nadpřirozené bytosti.

 

MORD UKRUTNÝ

Ke konci 18. a v první polovině 19. století bylo severočeské pomezí sužováno řa­dou nebezpečných lupičských band. Ty přepadaly a loupily nejvíce v Polabí, mezi Dě­čínem a Lysou. Pozornost těchto tlup se obracela hlavně k bohatým sedlákům, obchodníkům, faktorům i řemeslníkům a nezastavila se ani před vrchnostenský­mi pokladnami. V nočních hodinách vnikali lupiči do vyhlédnutých příbytků a skladišť, kde brali, co bylo po ruce. Zají­mavé a pro svou dobu věrohodné líčení nasvědčuje tomu, že jde o případ sku­tečný.

KANONÝR JABŮREK

Píseň o kanonýru Jabůrkovi patří k našim nejznámějším parodiím na kramářskou poezii.

Mnohokrát byla diskutována i otázka, zda kanonýr Jabůrek skutečně existoval, zda je na jeho hrdinství alespoň zrnko pravdy.

 

BABINSKÝ ŽIJE!

Tato píseň byla napsána a kolportována v letech 1860 – 61, v době, kdy pověstný lupič Václav Babinský, převezený ze zrušeného Špilberku do Kartouz, si odpy­kával poslední měsíce svého dvacetiletého věznění.

NOVÁ PÍSEŇ O VRAŽEDNÉM ČINU, KTERÝ SPÁCHAL JAN PRSKÁČEK

Sebevraždy milenců byly častým a oblíbeným tématem kramářských písní po ce­lé 19. století. K podobným tragédiím docházelo v těch dobách i ve vyšších spole­čenských kruzích, i mezi aristokracií. Nejčastěji však tímto způsobem dokazovaly „lásku až za hrob“ milenecké dvojice na venkově. Dalo by se téměř mluvit o jaké­si dobové módě, jak řešit konflikty mezi starší a mladou generací. Příčiny byly většinou tytéž – peníze. Rodiče bránili synovi nebo dceři, aby si nalezli druha podle svého srdce, a s neústupnou tvrdostí uplatňovali třídní a majetková hlediska.

Hráli: Bára Březinová, Viktor Pavlíček, Kristián Dembický, Eva Floriánová, Michaela Heincová, Lucie Hlávková, Klára Melišíková, Natálie Tomečková, Bronislav Šmid

 

Klavír a ruchy: Zora Šoulová nebo Bára Votavová

 

Scénář a režie: Tomáš Pavčík

Hudba: ze starých kramářských písní vybral Jan Hanák; doplněno

hudební koláží z improvizací Báry Votavové

 

 

 

 

 

 

 

 

 

‹ Zpět
Menu