Státní maturity aneb Jedna velká blamáž

Osobní pohled na státní pokus o unifikaci myšlení.

Předminulý týden jsme byli poctěni maturitní generálkou. Vše šlo nad očekávání hladce, až na pár drobných chybiček, jako je záměna vyšší verze za nižší u několika spolužáků, či chyba systému u studenta s PUP (Přiznaná učební pomůcka (notebook), který o tuto kompenzační pomůcku dle chyby v systému přišel. V podstatě jen několik drobností, kvůli kterým by jeden student, z důvodu nečitelnosti písma neodmaturoval a dva studenti by se nemohli hlásit na vysokou školu. Vcelku vtipná bilance na třídu, kde se maturitní generálky účastnilo 27 žáků. Naučil-li jsem se dobře počítat, vychází mi, že kvůli drobným systémovým chybkám by 11,1% studentů mělo takříkajíc po legraci, aniž by přiložili tužku k papíru. Pro samotné testy je škoda plýtvat slovy. Jen si dovolím napsat několik perliček jako například. „Rýsujte černou či modrou propisovací tužkou.“ (Nevím jak vás, ale mne vždycky učitel matematiky káral, když jsem zapomněl tužku.) Nicméně tím, že jsem předchozích sedm let, přes všechno kárání, rýsoval propiskou, byl jsem ve značné výhodě oproti mému kamarádovi, který na strojní průmyslovce rýsoval tři roky ořezanou tužkou tvrdosti 3 … Když pak došlo v češtině při slohové práci na demagogické zadání „Co Češi přinesli Evropské unii“, dospěl jsem k názoru, že duševní výplachy ve stylu „Jak milujeme Sovětský svaz a generalissima Stalina“ nejsou mrtvé a že generace starých kádrů, kterým je jedno, zda se klaní žluté hvězdě na rudém nebo modrém podkladu musí vymřít. Snad až potom budou zadání prosté této kreténské demagogie.

Celou fraškovitost a strojenost tohoto ponižujícího monstrprocesu jsem – oděn do obleku lovce mamutů Kopčema – přešel hurónským smíchem. Co mě však nenechalo chladným byl projev ministra školství Josefa Dobeše (přezdívaného též Malý Bobeš). Tento pán velice krásně hovořil o tom, že se do státních maturit investovaly „jen“ dvě miliardy korun (nechybí nám náhodou tyto peníze na výuku?), promlouval o současné špatné podobě maturity a sliboval dobrou a funkční státní maturitu za čtyři roky. Bohužel opomněl sdělit, co budou dělat studenti maturující na poli čtyř „špatných let“. Co by tedy bylo nejlepší říci závěrem a slušně? Asi jen to, že je drahnou škodou, že pan Dobeš nedostudoval na kněze, neboť ve své farnosti by maximálně svými rozhodnutími odradil své ovečky, ale rozhodně by neničil vzdělání půl generaci mladých lidí a mnohé učitele odradil od poctivé práce.